Kostel a klášterní komplex jsou dvě rozdílné věci.

Kostely se podle mne stavěly více kumulovaně. Možná to byla až taková postmoderní záležitost. Vztahů tam bylo určitě víc a my je teď nejsme schopni přečíst.

Určitě byly stavěny na významných místech v krajině. Jsou různé teorie. Zda tam byly geopatogenní zóny, nebo naopak příznivé zóny, nebo zda to bylo místo, kde se křížily poutní cesty, nebo to bylo místo se stejnou vzdáleností z různých vesnic? Můžeme se dohadovat.

Tyto významy už dnes opravdu těžko přečteme, protože se změnily sociální podmínky v tom místě, změnilo se vnímání krajiny.

Přesto ale kostely zůstávají silné. Stále pro mnohé zůstane kostel místem setkání člověka s něčím, co je nad ním. Je to spojnice těchto dvou světů. Tento význam zůstává.

Kostel je určitý vnitřní svět. Běží tam jinak čas. A to je možná věc, která přivádí lidi zpátky do kostela. Je to zastavení, čas na sebereflexi a to, si myslím, že nám chybí. Máme toho moc, chceme toho moc stihnout. A proto ty místa budou mít stále význam. To je ke kostelům.

Kláštery, to je trochu něco jiného, měly jinou funkci. Byla to centra a jejich funkci nemusíme omezovat pouze na vzdělání. Byly to určité principy, které měly v daném místě nějaký cíl, účel. A kromě duchovního života ten smysl byl i v normálních praktických věcech jako např. naučit lidi zemědělství nebo je naučit určitým stavebním dovednostem. Záleží na tom o jaké době hovoříme nebo o jakém řádu.

Je možné tyto objekty využívat v součastné době a jak ?

Já jsem přesvědčený o tom, že to ani není změna funkce, co my v Bechyni děláme. Ať je to škola nebo občanské sdružení, hledáme kontinuitu. Návaznost na něco, teď bych to těžko definoval, nemůžu říci vzdělání, nechci říkat umění(nejsem si jistý, co to vlastně je) a rozebírat všechny sociální souvislosti…

Nevidím důvod, proč by ty věci nemohly být pohromadě: škola a klášter. Dochází ke komunikaci a vzájemnému ovlivňování mezi lidmi a mezi prostorem. My jsme se právě nedávno bavili o tom, jak najít zastřešující název obsahující všechny aktivity, co se kolem kláštera odehrávají a shodli jsme se na tom, že je to „místo soustředění jednotlivých nespokojenců“. Je to místo, kam se člověk může vrátit, chvíli tam pobýt, popovídat si s někým.

A jestli může být v takových prostorech i něco civilního? To rozhodně ano. Jde o hledání harmonie, jak to místo může fungovat. Hlavně by to místo nemělo být opuštěné. Není nic smutnějšího než opuštěný kostel nebo klášter. Když je ale v klášteře například muzeum, tak je to něco strašně divného. Říkáš si, tady něco chybí, tady něco skončilo. A pak přijdeš někam, kde na rajském dvoře běhají husy a je to skvělé.

Já jsem to zažil ve Španělsku, kde je horko… Tam ženský, když jdou z nákupu, jdou si na chvíli do kostela sednout. Odpočinou si, zapomenou na shon, srovnají se sami se sebou.... a úžasné je, že tam do kostela můžou i zvířata. U nás je to něco nepatřičného. To možná z kostela dělá něco jiného než je běžné a vytváří se určité odcizení.

Lidi si myslí, že věřit je něco špatného, bojí se věřit, protože se to asi nemá, ale při tom 90% lidí věří. Já můžu jít do kostela na kázání, ale můžu tam jít i před kázáním a po kázání.

Ale nejde lidi do ničeho nutit...