Kostel je zcela zvláštním způsobem budova vyňatá z profánního užívání a zcela zasvěcena božímu kultu. V liturgických textech, které se vztahují k chrámu zaznívá: „..to je dům boží a brána nebes, toto je hrozné místo.“ Například v první knize Mojžíšově: Jakub spí při útěku před svým bratrem Ezauem a vidí otevřené nebe a schodiště, po kterém vystupují a sestupují andělé a on, když se probudí, říká ta slova: „hrozné je toto místo, to je dům boží, brána nebes a já to nevěděl.“ Toto je charakteristika katolického chrámu, který je zcela jiným kultovním místem než třeba nějaká modlitebna. Takový chrám bývá zcela zvláštním obřadem zasvěcen službě boží, tzv. konsekrací.
Někdy se říká, ten či onen kostel byl odsvěcen, to je ale neznalost církevní praxe, protože neexistuje žádný formulář na odsvěcení kostela. Kostel může ztratit své posvěcení, za určitých okolností, když se zřítí více jak polovina míst, kde jsou konsekrační kříže, když se v kostele prolije v zločineckém úmyslu krev a pak jsou ještě další věci, které se vypočítávají jako znesvěcení. Potom se musí takový kostel znovu posvětit, aby mohl být používán k bohoslužbám.
Můj názor je jednoznačný: samozřejmě, že v tomto prostoru mohou probíhat všechny aktivity, které nejsou v rozporu s původním účelem a s posvátným charakterem tohoto kostela, byť se v něm bohoslužby nekonají, ale je to stále kostel. Takže se tam nedá provozovat něco, co by bylo v rozporu s charakterem této stavby.
To, že tam byla větší část nevěřících, to kostel neznesvětilo, ale některé pořady se mi nezdály být dost vhodné, byť byly umístěny do kostelů již celou řadu let k bohoslužbě nepoužívaných. Já mám samozřejmě zodpovědnost před svým biskupem za to, abych bděl nad tím, aby se v kosteech neodehrávalo něco, co se neslučuje s posvátným charakterem stavby. Takže při výběru pořadů pro příští kolo Týdne broumovských kostelů musíme být opatrnější, jakkoli tuto iniciativu jako takovou vítám a těším se na ni.
Toho, co mě na Týdnu pro broumovské kostely potěšilo, bylo asi víc: účast diecézního biskupa, to, že přijel také Václav Malý a z těch programů jsem byl nejvíce osloven gregoriánskými chorály. Seděl jsem v první lavici a některé písně jsem si také zpíval, bylo to pro mě takové nejkvalitnější představení.
Z kostelů, které nejsou vůbec využívané a které jsou naprosto neperspektivní je především kostel sv. Markéty v Šonově, který už léta není používán k bohoslužbám. Především je to obec nábožensky nulová, mrtvá.I když je tam ještě jeden kostelíček dole ve vesnici, tak i ten se nevyužívá kolik let, protože není zájem místního obyvatelstva. Ten kostel sv. Markéty nahoře nad Šonovem patří k jedněm z nejkrásnějších z celé té kolekce broumovských kostelů, ale je na odlehlém místě, není k němu ani žádná přístupová cesta, inventář byl téměř vyklizen, kromě architektury oltářů. Takže skutečně nevím co s tím kostelem v budoucnu bude. I kdybychom ho nabídli někomu k využití, tedy k využití, které neodporuje charakteru sakrální stavby, tak bychom asi stejně nikoho nenašli. Protože využít šonovský kostel k nějakým koncertům, k nějakým výstavám, nějak trvaleji je téměř nemožné. Takže tady je třeba dát hlavy dohromady a přemýšlet co s tím v budoucnu.
Další kostel, který už není nejméně 30 let využíván k bohoslužbám je kostel Všech Svatých v Heřmánkovicích. Opět velmi pěkná stavba navíc s velmi pěknou freskou na stropě. Tento kostel se v posledních letech opravoval velkým nákladem. Byla pořízena nová krytina, což považuji za záchranu kostela, protože zkáza začíná od střechy. A jakkoli tam po dlouhou dobu bohoslužby nebyly, tak tento kostel neodepisuji a doufám, že i on bude zařazen mezi ty chrámy v kterých se aspoň občas bohoslužby konají.
Kostel, který je využíván velmi málo, je kostel sv. Anny ve Vižňově, tam bývají bohoslužby většinou pouze na svátek patronky chrámu sv. Anny
Další ty kostely na broumovském venkově jsou využívány a to sice tak, že v Otovicích je mše svatá první neděli v měsíci o půl jedenácté, ve Vernéřovicích, kde je nejvíce zachovalý a nejhezčí interiér, druhou neděli v měsíci ve stejnou dobu, potom třetí neděle patří Martínkovicím a poslední neděle v měsíci patří Božanovu. Takže to jsou kostely, kde se aspoň jednou do měsíce bohoslužby konají. A nevidím, že by tam byl pokles návštěvnosti, ba naopak možná i mírný nárůst. Průměrně tam chodí kolem třiceti lidí, plus, mínus, někdy třeba až padesát a někdy zase méně. Ještě musím poznamenat kostel v Ruprechticích, ten je prakticky každou neděli využíván k bohoslužbám, protože ten slouží Meziměstí.
Takže toto je pohled na Skupinu broumovských barokních kostelů Kiliána a Ignáce Dientzenhoferů (vyjma kostela v Bezděkově, který už patří do jiné duchovní správy, ale architektonicky patří do skupiny kostelů broumovských).
Zcela zvláštní je skupina v samotném městě Broumově. Zde je pět kostelů, trochu různorodých, převážně barokních, z výjimkou dřevěného kostela P. Marie. Z těchto pěti kostelů jsou čtyři využívány k bohoslužbám, jeden je dosud zavřený, je to kostel špitální, kostel sv. Ducha, ale tady vše závisí jen na opravách a věřím, že i tento kostel bude sloužit k bohoslužbám. Bylo by ideální, kdyby se dala upravit taková bohoslužba pro byzantský obřad, máme zde řeckokatolickou diecézi a také řeckokatolické kněze. Ostatně tento kostel byl celou řadu let pronajat církvi pravoslavné. Ale to je taková hudba budoucnosti, to jsou možná takové moje příliš odvážné nápady, ale myslím si, že to není zcela nerealizovatelné.
Situace kláštera je stále velice perspektivní. Klášter se bude adaptovat pro komunitu klauzurních sester benediktýnek, které sem mají přijít během čtyř let z Přemyšlu. To je ve východním Polsku. Tam se také formují a připravují české benediktýnky, je jich ovšem málo, asi čtyři, a ty pak mají přijít společně s polskými sestrami a obsadit část horního kláštera, která se bude v dohledné době pro ně připravovat. Už jsou na to projekty a plány. Teď je potřeba sehnat potřebné finance, samozřejmě na to nebude dávat stát, ale doufám, že církev za pomoci sponzorů ze zahraničí zvládne tento nesnadný finanční problém. Jinak v klášterním kostele se konají alespoň jednou týdně bohoslužby. V klášteře sídlí městské muzeum, dále tam máme některé prostory pronajaté, z nájmů také částečně žijeme. A druhá věc, která je také velmi důležitá, je turistický ruch. To znamená, že průvodcovská trasa po klášteře a po kostele nám přináší nějaké zisky, tak abychom tady mohli aspoň nějakým způsobem existovat.
Začneme tou optimistickou stránkou. Když začneme u Vernéřovic, už se nám tam nikdo dlouho nevloupal, do kostela neprší, nemuseli jsme do posledního Andělíčka vystěhovat inventář a jsou tam opravené varhany. Začala nám hořet elektroinstalace, mohlo se to dostat na půdu, kostel mohl vyhořet. Zavčas to bylo zpozorováno a za čtrnáct dní se nám podařilo udělat novou elektroinstalaci. Co je ještě optimistické? V Heřmánkovicích je dodělaná střecha, je zaplacený i hromosvod, ten zaplatil obecní úřad. Prodej heřmánkovické fary je na dobré cestě. V Božanově se pracuje druhý rok na střeše, výhledově i tam bude nová krytina...
Tak to byl pohled na Broumovsko optimisticky.
Teď pesimisticky. V Martinkovicích teče do střechy a co je horší, na stropě jsou vzácné fresky od Antona Felixe Scheflera. Když s tím nezačneme něco dělat, tak vezme za své nejen střecha ale i ty fresky. V Ruprechticích jsme mnohé věci museli vyklidit a bohužel se nám tam také několik poměrně vzácných věcí ztratilo.V Otovicích je napaden krov červotočem a může se stát, že se jednoho dne střecha sklopí a bude po střeše. Také na děkanském kostele bude třeba přeložit břidlici. Neztrácím naději, že i tyto problémy se nám časem podaří vyřešit.
Po té duchovní stránce je to takové vyrovnané. Proti minulým letům nám přibyly sňatky. Hlásí se i nový mladí lidé, kteří nejsou pokřtěni a mají opravdový zájem o výru a o členství v katolické církvi, to znamená o křest. Co se týká návštěvníků chrámu, tak těch neubývá, zdá se i mírný příliv, i mladí lidé, není vidět jen staré babičky. Méně povzbuzující je počet žáků přihlášených na náboženství. Pokud bych odhlédl od toho duchovního fenoménu, tak je tady i mezera ve všeobecných vědomostech.Lidé znají čím dál méně církevní, křesťanskou terminologii. Je to katastrofa. Patří to přece ke všeobecnému vzdělání, patří to k evropské kultuře.